Váš nový Miláček :D

Poměrně nedávno jsem dočetla knihu Miláček od Guy de Maupassant a ráda bych se s Vámi podělila o zážitek z její četby.

Kniha je to poměrně útlá a o to rychleji člověku četba uteče, až ho zamrzí, že je už na konci. Příběh začíná seznámením s hlavní postavou, tedy s Georges Duroy. Je zde jako zchudlý bývalý důstojník, který je téměř bez peněz, a mně ho bylo nejdřív až skoro líto. Toulá se Paříží a nadává v duchu všem zbohatlíkům. Jeho štěstí se ovšem obrátí k lepšímu setkáním se starým přítelem Forestierem, který je velice schopný novinář. Forestier mu zařídí místo v novinách a přes velmi obtížný začátek se Georgesovi začne dařit. Jenže, jak se říká, s jídlem roste chuť. A tak se Georges stále snaží čím dál více prosadit i způsoby, kterými by se jiným příčili. Až se mu v společnosti začne Miláček.

Klady:

Velmi dobře napsané.

Vtipné.

I k zamyšlení.

Zajímavě čtenáři předkládá společnost tehdejší doby (i její největší špínu).

Zápory:

Trošku předvídatelné, ale to bylo asi i tím, že jsem si blbec přečetla na databázi knih větší část obsahu knihy než jsem si myslela. (Jindy tam bývá popsaný začátek knihy, teď tam byl i skoro konec.)

Hodnocení: 4*/5* (Možná by bylo i 4,5*-5*, kdybych si nepřečetla ten obsah dopředu)

Z knihy:

"Je to vlastně zvyk, používat náboženství jako deštníku.
Když je hezky, je to hůl;
když svítí slunce, je to slunečník;
když prší, je to deštník,
a když zůstaneme doma, necháme ho v předsíni."

Spoiler (spíš pro ty, kdo už knihu četli):

Taky jste si celou dobu říkali: "To je ale haj*lík!"